Rozšíření
želv ve Středozemí
Oblast
Středomoří zahrnuje část Evropy, severní Afriku a asijské pobřeží Středozemního
moře. Tato území jsou typická svým subtropickým klimatem.Střídají se zde teplá
suchá léta a chladnější deštivé zimy. Proto je většina želv aktivní především
na jaře a na podzim. Přes zimu se většina želv uchyluje k zimnímu spánku.
Vyskytují se zde především suchozemské želvy čeledi testudinidae-hlavně
Testudo graeca a T. hermanni. Vegetace je tu suchá a trnovitá pro člověka téměř
neprůchodná, skládající se z myrty, vavřínu,… tzv. macchie. Což je pro
želvy vlastně nejlepší biotop poskytující dostatek úkrytů i hnízdišť a travnaté
okraje macchií dostatek potravy.
Rozlišit
jednotlivé druhy od sebe není vždy lehké, protože se mohou mezi sebou křížit
čímž vznikají tzv. bastardi,ale asi nejednoduší a nejnápadnější rozdíl jak od
sebe odlišit T. graeca a T. hermanni
je že T. hermanni má rozdělený nadocasní štítek a T. graeca ne. Testudo hermanni je druh výhradně žijící v Evropě, zatím co T.
gaeca žije i v oblasti sev.
Afriky a v západní Asii až po oblast Syrie. T graeca má několik poddruhů (T.g.gaeca,
T.g.ibera, T.g. terrestris
a T.g.zarudnyi) v poslední době herpetologové
vyčleňují další poddruhy což odráží vývoj jednotlivý isolovaných populacích.
V Evropě žijí ještě dva druhy suchozemských želv, ale jejich rozšíření je velmi omezené.
V jižní části Řecka hlavně na poloostrově Peloponés žije největší evropský
druh želvy Testudo marginata
(želva vroubená). Její velikost je přes 30cm. V Libyi, Egyptě a Izraeli
žije naopak nejmenší zástupce rodu T. kleinmanni.
Dospělé samice dorůstají do 15 cm. Tento druh želvy obývá polopouštní oblasti a
je proto aktivní pouze několik hodin denně (1 až 2 hod. a to pouze
v příznivé části roku). Jejich zbarvení je také více pouštní, převažuje
světle hnědé až žluté zbarvení.
Tyto želvy jsou typickými obyvateli polosuchých kopcovitých terénů, pastvin,okrajů polí, ale i okrajů lesů. Nejvíc aktivní jsou v časných dopoledních hodinách a navečer kdy se pasou, v horké části dne vyhledávají úkryty v trávě a mezi keři. Tyto želvy jsou sice býložravé, nepohrdnou ani živočišnou potravou, ale jejich jídelníček stále tvoří z 90% rostlinná strava. Vedle suchozemských druhů obývají Středozemí ještě tři druhy vodních želv z čeledi Emydidae- Emys orbicularis(želva bahenní), Mauremys caspica a Mauremys leprosa. Nacházíme je zejména v rybnících a pomalu tekoucích řekách. Zástupci rodu mauremys bývají dosti nenároční na kvalitu vody možná skoro až vyhledávají spíše špinavé vody. Mauremys odprosa žije v severozápadní Africe a jižním Španělsku. Mauremys caspica obývá území od Chorvatska až po oblasti jižně od Kaspického moře. Emys orbicularis je jediný druh, dříve zasahoval svým výskytem až na naše území.I v současné době je naděje, že by se k nám tato želva mohla vrátit, protože zde přežívají jedinci uprchlí z domácích chovů, ale i historické záznamy, protože zde byly tyto želvy v šestnáctém a sedmnáctém století vysazovány, především v jižních Čechách, ale bohužel jen na jídlo. Populace Emys orbicularis přežívají také v severním Německu mnohem severněji než je Česká republika, ale tyto populace i přes velkou ochranu pomalu vymírají, protože se v těchto lokalitách rozmnožují velmi pomalu a z jakéhokoliv zásah do jejich populace se nemusí vzpamatovat. Jejich nároky na teplo nejsou vysoké.
Poslední želvu kterou bych zde chtěl zmínit je trachemys skripta elegans. Tato želva původně žije v oblasti střední a severní Ameriky hlavně na Floridě. Je k nám i do celé Evropy přivážena ve velkých množstvích a mnoho exemplářů uteče svým chovatelům a tvoří zde vlastní populace a obsazují lokality vhodné pro Emys orbicularis, severní Americe totiž žijí ve velmi podobném biotopu.
V názvosloví želv se vyskytují takové zmatky, že se musí užívat jedině latinské názvosloví a i zde jsou některé čeledi a druhy několikrát přejmenovány.
Hnízdo želvy T.hermanni po vylíhnutí mláďat Krajina v Chorvatsku-typická krajina pro
suchozemské želvy
T.hermanni
Odkazy na spolužáky: